Slovo, které jsme během Hackathonu použili několikrát a pod kterým stále spousta z nás neví, co si představit.
Od školky nám někdo říká, co máme a nemáme dělat a kdy.
Teď malujeme. Teď jdeme ven. Teď se jde spát.
Ve škole máme daný rozvrh, musíme se učit literaturu, i když máme zrovna přehršel energie a raději bychom pobíhali venku.
Na univerzitě trochu vydechneme, ale sotva nastoupíme do zaměstnání (pokud zrovna nemáme osvíceného šéfa), necháme se znovu svázat do rutiny, čekáme až nám někdo řekne, co máme dělat, ztrácíme kontrolu nad svým životem. Přijde nám normální, že někdo jiný řídí náš život. A spousta lidí věří, že takhle to má být a je to v pořádku.
Hackathon je místo, kde chceme experimentovat s demokratickým způsobem práce.
Co rozumím self-organised procesem?
Přicházím se svou osobní vizí.
Co chci, aby se stalo?
Jak se moje osobní cíle protínají s cíly skupiny?
Co přináším? Jaké znalosti, zkušenosti a zdroje?
A co od skupiny potřebuji, abych ze sebe vydal to nejlepší?
Aby nám nevzniknul chaos, určité vedení je potřeba. Tomuto způsobu vedení v presente! říkáme leadership of the moment:
Chcete, aby se více pracovalo? Vyzvěte ostatní, aby se více soustředili.
Potřebujete se rozptýlit? Navrhněte hru.
Potřebujete do svého týmu speciální dovednost? Zeptejte se skupiny, kdo Vám může pomoci.
V mém ideálním sebe-organizovaném světě je vítán každý, kdo se chce aktivně zapojit. Na základě své osobní vize si vybere oblast, která je mu blízká, kde má co nabídnout, nebo ve které se chce něco nového naučit. Dohodne se s ostatními, jak jeho vize zapadá do celku a pak už sám převezme iniciativu.
Naprosto upřímně přiznávám, že sama se tento proces teprve učím, a že setřást staré zvyky není jednoduché.
Před pár dny ke mě doputovalo video z jedné demokratické školy. Těmto dětem přijde normální dělat co je baví a dělají to se zapálením - právě proto, že si to sami zvolily. Koneckonců, proč číst knihu, když se na ni nesoustředíte?
Od školky nám někdo říká, co máme a nemáme dělat a kdy.
Teď malujeme. Teď jdeme ven. Teď se jde spát.
Ve škole máme daný rozvrh, musíme se učit literaturu, i když máme zrovna přehršel energie a raději bychom pobíhali venku.
Na univerzitě trochu vydechneme, ale sotva nastoupíme do zaměstnání (pokud zrovna nemáme osvíceného šéfa), necháme se znovu svázat do rutiny, čekáme až nám někdo řekne, co máme dělat, ztrácíme kontrolu nad svým životem. Přijde nám normální, že někdo jiný řídí náš život. A spousta lidí věří, že takhle to má být a je to v pořádku.
Hackathon je místo, kde chceme experimentovat s demokratickým způsobem práce.
Co rozumím self-organised procesem?
Přicházím se svou osobní vizí.
Co chci, aby se stalo?
Jak se moje osobní cíle protínají s cíly skupiny?
Co přináším? Jaké znalosti, zkušenosti a zdroje?
A co od skupiny potřebuji, abych ze sebe vydal to nejlepší?
Aby nám nevzniknul chaos, určité vedení je potřeba. Tomuto způsobu vedení v presente! říkáme leadership of the moment:
Chcete, aby se více pracovalo? Vyzvěte ostatní, aby se více soustředili.
Potřebujete se rozptýlit? Navrhněte hru.
Potřebujete do svého týmu speciální dovednost? Zeptejte se skupiny, kdo Vám může pomoci.
V mém ideálním sebe-organizovaném světě je vítán každý, kdo se chce aktivně zapojit. Na základě své osobní vize si vybere oblast, která je mu blízká, kde má co nabídnout, nebo ve které se chce něco nového naučit. Dohodne se s ostatními, jak jeho vize zapadá do celku a pak už sám převezme iniciativu.
Naprosto upřímně přiznávám, že sama se tento proces teprve učím, a že setřást staré zvyky není jednoduché.
Před pár dny ke mě doputovalo video z jedné demokratické školy. Těmto dětem přijde normální dělat co je baví a dělají to se zapálením - právě proto, že si to sami zvolily. Koneckonců, proč číst knihu, když se na ni nesoustředíte?